Nejdříve směna a potřeba peněz byla ve společnosti jevem nahodilým a řídce se objevujícím. Až později když rostly lidské potřeby, a rozdíl mezi statky pro sebe a statky k výměně se zvětšil ku prospěchu statků k výměně, se začalo přemýšlet nad směnou. Ale do vzniku peněz bylo ještě daleko. V prvopočátcích lidského rodu byla směna jevem ojedinělým a měla podobu výměny zboží za zboží. Tato směna se nazývá naturální nebo-li barter. Tato směna má výhodu ve své jednoduchosti, ale také nevýhodu, že ne vždy najdeme výrobce chtěného produktu, který je ochoten vyměnit své zboží za námi nabídnuté.
Jak rostl význam a rozsah obchodu, ukázala se nepraktičnost barteru. Lidé proto začali hledat jiný způsob – speciální zboží – které kdykoliv rád vyměnil. Například hrnčíř vyměnil hrnek za plátěný kapesník, ten uschoval, a za čas až potřeboval vyměnit koni podkovu, použil tento kapesníček u kováře. Kapesník sloužil jako tzv. všeobecný ekvivalent – každý ho bral a dobře se s ním vyjadřovala hodnota zboží. Tento ekvivalent používali Slované, jiná osídlení měla vlastní ekvivalent. Časem se ukázal jako nejvhodnějším ekvivalentem drahý kov. Byl vzácný, dobře se dělil a dobře se také přenášel.Drahý kov byl předchůdcem prvnímu ražení mincí.
S rozvojem státu se začaly tisknout papírové peníze, u kterých stát garantoval hodnotu státním zlatým pokladem. Papírek, na kterém jsou peníze dnes tisknuty, má sám o sobě mizivou hodnotu, ale lidé jsou ho ochotni akceptovat jako symbol určité hodnoty, protože jim tuto hodnotu někdo něčím garantuje. Tím někým je stát. Proces odtržení hodnoty peněz je dovršen existencí a rozvojem bezhotovostních peněz. Proto peníze chápeme jako speciální druh zboží.
Peníze mají funkci:
- Prostředek směny,
- Míra hodnot – pomocí peněz měříme hodnotu zboží
- Prostředek akumulace – peníze se dají hromadit
