Každý z nás alespoň jednou v životě viděl směnku. Někteří dokonce vystupovali na straně směnečníka (dlužníka ze směnky) či výstavce směnky. Co už ale není tak známé jsou různé podoby směnek, obecně vzato cenných papírů, kdy jsou tyto používány pro různé účely.
Směnka
Směnka je dle zákona směnečného a šekového cenným papírem, který obsahuje následující informace:
- označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána
- bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu
- jméno toho, kdo má platit (směnečníka)
- údaj splatnosti
- údaj místa, kde má být placeno
- jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno
- datum a místo vystavení směnky
- podpis výstavce
Pakliže cenný papír obsahuje výše uvedené náležitosti, lze jej považovat za směnku. Směnka je v praxi nejčastěji užívána k prokázání vzniku závazkového vztahu mezi výstavcem a směnečníkem, za kterého má výstavce směnky pohledávku. Avšak, směnku lze vydat i bez právního důvodu, jelikož se jedná o abstraktní cenný papír. Směnka je v praxi nejčastěji vydávána v podobě na řad, což umožňuje její následný přechod třetí straně, který je nazýván přechodem rubopisem na řad. Z hlediska druhového dále můžeme rozeznávat směnku vlastní (dlužník bude sám plnit povinnost – ve směnce označováno jako „za tuto směnku zaplatím“) a cizí (jsou zde 3 strany, kdy zde vystupuje směnečný dlužník, majitel směnky a směnečný věřitel, ve směnce označeno jako „za tuto směnku zaplaťte).
V případě, že není ze strany směnečného dlužníka splněna povinnost, ke které se zavázal vydáním směnky, může směnečný věřitel tuto povinnost vymáhat soudně. K tomuto postupu slouží směnečné řízení, kdy směnečný věřitel podá návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. V případě úspěšně vydaného směnečního platebního rozkazu náleží směnečnému dlužníkovi pariční lhůta od nabytí právní moci směnečného platebního rozkazu pro dobrovolné splnění jemu uložené povinnosti. Pokud směnečný dlužník nevykoná jemu uloženou povinnost, nabízí se podání na návrh výkonu rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekučního řízení, kterými bude pohledávka ze směnky vymožena.
Blankosměnka
Blankosměnka je sice velmi často nazývána směnkou, ale dle rozhodovací praxe se o směnku nejedná a zároveň se nejedná ani o listinu prokazující závazkový vztah. Blankosměnka je specifický druh cenného papíru, který v okamžiku svého vydání záměrně postrádá některé informace potřebné pro to, aby byl daný cenný papír směnkou. Zákon v tomto případě neobsahuje samotný pojem blankosměnky, avšak obsahuje pojem směnky neúplné.
Z hlediska zákonné úpravy je jasné pouze výše uvedené, tj., že blankosměnka je směnkou záměrně neobsahující určité skutečnosti. Zbytek k určování povahy blankosměnek a vyřešení případných nejasností přenechal zákonodárce soudním orgánům.
V současné době je jasné zejména to, že pokud je blankosměnka použita jako instrument pro zajištění (např. ke smlouvě o úvěru) tzv. avalem, má povahu samostatného právního vztahu. Nemá povahu akcesorickou k např. smlouvě o úvěru, čímž by sdílela hlavní osud s takovou smlouvou. Toto bude potřeba zohledňovat zejména při vymáhání povinností ze smlouvy/směnky, ať už v nalézacím, vykonávacím nebo insolvenčním soudním řízení.
Co se týká insolvenčního řízení, dle rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, ve věci sp. zn. 3 ICm 2439/2018, není blankosměnka titulem možným pro uplatnění v insolvenčním řízení, nehledě na skutečnost, že splatnost směnky byla určena až po zahájení insolvenčního řízení, kdy doplnění blankosměnky je datováno k její splatnosti. V tomto ohledu je složité jasně definovat, jak se praxe s tímto rozhodnutím „poprala“. Toto rozhodnutí totiž není mnohdy insolvenčními správci při popírání pohledávek citováno, avšak jeho citace by paradoxně vyřešila práci při případném popírání pohledávky. Co však lze z uvedeného rozhodnutí odvodit je to, že pokud není blankosměnka platným titulem v insolvenčním řízení a zároveň pokud platí zásada, že po zahájení insolvenčního řízení se případné žaloby uplatňují přihlášením pohledávky do INS řízení, bude platit, že blankosměnka nebude platným titulem ani pro směnečné řízení.
Strany emitující směnku tak musí ideálně v písemném ujednání, resp. měly by, vyřešit otázku udělení vyplňovacího práva ke směnce (dle rozhodovací praxe může mít takové ujednání podobu jak písemnou, tak i ústní či dokonce konkludentní = mlčky, avšak z hlediska případného prokazování oprávnění doplnit biancosměnku a vyvrácení zlé víry při doplňování bude nejvhodnější zvolit formu písemnou). Jelikož až tímto doplněním se z blankosměnky stane směnka.
