Přemýšlíte o tom, že byste si rádi vzali dovolenou a dali si tak pauzu od práce? Nemůžete se se zaměstnavatelem domluvit, který den byste si vzali volno? Pokud si pokládáte uvedené či jiné otázky na toto téma, pak vám přinášíme základní informace, které by měl znát každý zaměstnanec. Tyto základní znalosti vám ušetří čas při hledání odpovědí a sníží riziko sporů ohledně čerpání dovolené s vaším zaměstnavatelem.
Na kolik dnů dovolené máme ze zákona právo?
Podle zákoníku práce § 213 máte za každý kalendářní rok právo na nejméně čtyři týdny dovolené. Samozřejmě existují výjimky. Například zaměstnanci státních podniků, krajů, obcí, příspěvkových organizací atd. mají právo za kalendářní rok vyčerpat pět týdnů dovolené (§ 109 odstavec 3 zákoníku práce). Jiné je to i u pedagogických pracovníků, kteří si mohou vybrat osm týdnů dovolené za rok. Někde zaměstnavatel poskytuje i více dní dovolené, to však už spadá do zaměstnaneckých benefitů.
Důležité je připomenout, že nárok na dovolenou vám vzniká, když máte odpracováno nejméně šedesát dní v roce u jednoho zaměstnavatele. Pokud se se svým zaměstnavatelem nedohodnete jinak, minimálně jedna část dovolené musí činit dva týdny vcelku.
Je možné si nechat zaplatit za nevyčerpanou dovolenou?
Mnoho lidí by bylo raději, kdyby jim zbývající dny volna byly raději proplaceny než převedeny do následujícího roku. To bohužel nelze, zákoník práce tuto možnost zamítá. Jediná výjimka vzniká v případě, když rozvážete pracovní poměr. V této situaci vám náleží náhrada mzdy.
Jak je možné přijít o nevyčerpanou dovolenou?
Pokud si dovolenou nestihnete vyčerpat v daném kalendářním roce, automaticky se vám převádí do roku nového. V tomto případě vám musí zaměstnavatel určit termín čerpání dovolené nejpozději do 31. června, jinak je pak výběr termínu čistě na vás. Pokud ani v novém roce převedenou dovolenou nevyčerpáte, opět se převádí do roku následujícího.
O dny dovolené je možné přijít tzv. krácení dovolené, které je specifikováno v § 223: „Nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212 odst. 1, v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, zaměstnavatel krátí dovolenou za prvých 100 takto zameškaných směn (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto zameškaných směn (pracovních dnů) rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou podle § 217 odst. 5 před nástupem rodičovské dovolené není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit; Krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat, atd.“
