Oddlužení alias osobní bankrot je způsobem řešení dluhů. Co všechno to v praxi znamená a které novinky přináší do tohoto institutu rok 2018?
Kdo, jak a proč se může oddlužit
Primárně se má oddlužit hlavně fyzická osoba. Nově je podobná možnost otevřena rovněž podnikateli jakožto fyzické osobě a právnické osobě, která se nepovažuje za podnikatele, tedy třeba nadace. Tato nová právní úprava vešla v platnost 1. 1. 2014.
Návrh na oddlužení v minulosti podával přímo sám dlužník, a to k insolvenčnímu soudu. Sepsat oddlužení jste tak mohli, s nadsázkou řečeno, tak u prakticky kohokoli. Praxe se v tomto směru ovšem aktuálně změnila, o tom podrobněji dále.
Určeno je oddlužení pro lidi, kteří spadli do tzv. dluhové pasti. Tedy do stavu, kdy dlužník svoje závazky není již schopen vyrovnávat v rámci vlastních příjmů a prakticky jedinou možností, jak získat finance, je brát si další půjčky. Což ale v konečném důsledku zhoršení finanční situace prohlubuje.
Původní pravidla pro oddlužení
Podmínky oddlužení stanovují, že během 5 let musíte být schopni vyrovnat alespoň třetinu svých závazků. Rovněž je nutné, abyste měli dluhy alespoň u dvou věřitelů a byli v prodlení se splácením minimálně 30 dnů.
Pokud s oddlužením uspějete, po dobu 5 let vám na život bude přiznána z vašich příjmů určitá minimální částka na živobytí. Po této době začínáte znovu, bez dluhů, zbytek závazků je vymazán. A to i v případě, že už jste se kvůli nim ocitli v exekuci. Exekuční řízení se díky osobnímu bankrotu může zastavit.
Co říká novela
V první řadě se mění pravidla z hlediska toho, kdo může podat příslušný návrh. Už to není dlužník sám. Pokud by to chtěl udělat, musel by mít právnické vzdělání magisterského stupně nebo složit zkoušku pro insolvenční správce.
Dnes se tak musíte obrátit na k tomu pověřenou osobu, to znamená na notáře, advokáta, soudního exekutora nebo insolvenčního správce. Stejnou pravomoc mají rovněž, a to dokonce zdarma, příslušně akreditované neziskové organizace.
Dlužníkům novela vychází vstříc, nově se totiž díky jiné metodice odlišně počítá částka, která dlužníkovi zůstane v podobě tzv. nezabavitelného minima. Ta zohledňuje výši životního minima, náklady na bydlení a počet dotyčným dlužníkem vyživovaných osob. Splátky se vždy stanovují na podkladě čistého příjmu.
Bude se usilovat primárně o to, aby dlužník, zjednodušeně řečeno, zkrátka doplatil co nejvíc v rámci svých možností, bez ohledu na to, že nestihne zaplatit zrovna celou třetinu. V případě obrovských dluhů dosahujících milionové výše, je totiž prakticky nereálné chtít po dlužníkovi, aby doplatil jakoukoli předem stanovenou minimální část.
Jaký bude praktický dopad novely
Část věřitelů je už v této fázi, poměrně pochopitelně, proti. Dlužník bez stanovení určité hranice, kterou doplatit zkrátka musí, podle nich ztrácí motivaci k tomu, aby vyrovnal jakékoli svoje závazky a jeho záměrem bude naopak platit co nejméně.
Hlavním cílem tohoto řešení však je, jak argumentují jeho zastánci, hlavně „vrácení“ dlužníků nazpět do běžného života a ke standardní práci. Konkurz představuje alternativu zcela likvidační. Osoby, které se v něm ocitnou, totiž nesplácejí, jelikož nemají z čeho a současně si nemají zájem hledat nové zaměstnání a vydělávat více. Příjem totiž stejně putuje na uhrazení dluhu.
Neprošel proto ani návrh bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Ten chtěl potřebnou dobu pro umoření dluhu prodloužit z 5 let na 7 let. Poté by měl dlužník nárok na to, aby mu zbytek dluhu byl odmazán. A to bez ohledu na to, jak vysoký dluh by mu ještě reálně zůstal.
Naopak prošla alternativa tříletá. To znamená, že pokud dlužník zvládne během 3 let „vymazat“ dluh ve výši 60 %, bude mu zbytek odpuštěn, a to právě už za 3 roky.
