V práci jsem způsobil škodu. Kolik musím zaplatit?

0

Situace, kdy v práci způsobíme škodu může potkat každého z nás. Některá zaměstnání k tomu mají větší sklon a některá zase menší. Nejhorší je, že škodu ani nemusíte způsobit úmyslně. Představa, že musíte několik svých platů vynaložit na náhradu škody není zrovna příznivá. Co když ale můžete v práci způsobit škodu, která mnohonásobně převyšuje váš výdělek? Budete ji muset splácet až do smrti?

Musím hradit způsobenou škodu?

Odpovědnost za náhradu škody je v našem právním řádě upravena v zákoníku práce. Konkrétní ustanovení zákona pak stanovuje podmínky, které musí být splněny, aby zaměstnanec odpovídal za způsobenou škodu.

  • musí dojít k porušení pracovní povinnosti
  • tato povinnost musí být porušena při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím
  • škoda musí reálně vzniknout
  • mezi škodou a porušením pracovních povinností musí být kauzální nexus (příčinná souvislost)
  • jednání zaměstnance musí být zaviněné (nikoliv nedbalostní)

Je nutné, aby výše zmíněné podmínky byly splněny kumulativně tzn. všechny najednou. Důkazní břemeno pak leží na zaměstnavateli. Právě on totiž musí prokázat, že škoda vznikla a došlo ke splnění všech výše uvedených podmínek. Pokud nastane více škodných událostí, musí zaměstnavatel vše prokázat u každé události zvlášť.

Výjimkou je pak situace, kdy zaměstnanec podepsal dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. V tomto případě se důkazní břemeno obrací a je to právě zaměstnanec, kdo musí prokazovat, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Další výjimka je ztráta svěřených věcí. Předpokladem je však opět uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nástroje nebo vybavení k práci (např. i služební vozidlo nebo telefon) a zaměstnanec je ztratí, musí sám zaměstnanec prokázat, že tuto ztrátu nezavinil.

Kolik musím zaplatit?

Zákoník práce obecně stanovuje omezení na čtyřapůlnásobek zaměstnancova průměrného měsíčního výdělku. Způsobíte-li škodu z nedbalosti, nemusíte mít strach, že vás bude pronásledovat až do smrti. Nicméně i čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku bude na rodinném rozpočtu znát.

Dále také záleží na tom, zda škodu způsobil výlučně zaměstnanec, nebo zda se nějakým způsobem na škodě podílel i zaměstnavatel. Zaměstnanec potom tedy jen hradí část škody dle míry svého zavinění. Stejně tomu je i v případě, kdy škodu způsobí více zaměstnanců. I v tomto případě hradí každý část škody podle míry svého zavinění.

Způsobil-li zaměstnanec škodu úmyslně, musí ji zaměstnavateli nahradit v plné výši a zaměstnavatel může navíc kromě škody požadovat i náhradu ušlého zisku. Stejné pravidlo platí i v případě, že zaměstnanec způsobil škodu v opilosti nebo po užití návykových látek.

Jiný režim má také odpovědnost za škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí. V tomto případě má zaměstnanec povinnost nahradit plnou škodu. Často je to škoda na svěřených financích, takže jde zpravidla o pokladní nebo servírky. Stejný režim má však i odpovědnost za ztrátu svěřených věcí, kam patří například i škoda na služebním vozidle, telefonu nebo notebooku.

Co když škoda jen hrozí?

V zákoníku práce najdeme i ustanovení, které si týkají škody, která teprve hrozí (nikoliv skutečné škody). Upozornit zaměstnavatele na hrozící škodu nebo zakročení proti ní je spíše morální záležitostí, ale přes to zákoník práce říká, že v případě, kdy zaměstnanec zaměstnavatele na tuto hrozící škodu neupozorní, nebo proti ní nezakročí, může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat náhradu škody, která v důsledku toho vznikne, až do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Samozřejmě toto ustanovení nedopadá na situace, kdy je zaměstnanec v ohrožení života, zabránění škodě by mu působilo značné obtíže nebo by v důsledku toho vznikla ještě větší škoda.

Zanechat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here