Životní minimum představuje hranici příjmů, které jsou nutné k zajištění nezbytných nákladů a základních potřeb, primárně výživy. Jak se životní minimum stanovuje, kdy se můžete setkat s tím, že ho potřebujete určit a jaký má praktický dopad?
Co je životní minimum
Jedná se o právní institut v oblasti státní sociální podpory, to znamená, že hranice životního minima je společensky všeobecně uznávaná a deklaruje ji stát. U nás se konkrétně tato hodnota na stabilní sumě už od roku 2012. Aktuální právní úprava je zakotvena v zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
Pakliže vaše vlastní příjmy danému minimu neodpovídají, máte nárok na kompenzování této životní situace. Od hodnoty této částky lze pak odvozovat dávky státní sociální podpory, na které máte v určité situaci nárok, protože se ocitáte ve stavu tzv. hmotné nouze. Nespadají sem však například náklady na bydlení, protože ty řeší jiný typ sociálních dávek, konkrétně příspěvek a doplatek na bydlení. Žádost o tyto dávky se podává na příslušném kontaktním pracovišti krajské pobočky Úřadu práce ČR.
Dále v praxi slouží také jako základ pro výpočet alimentů a k tomu, aby se od něj odvodilo tzv. nezabavitelné minimum, tedy částka, která musí dlužníkovi zůstat i v okamžiku, kdy jeho mzda podléhá srážkám kvůli exekuci. Životní minimum se rovněž používá v praxi pro výpočet výše dávek pěstounské péče.
Jak se počítá
Při výpočtu životního minima se kalkuluje s celou domácností a s počtem jejích členů. Významný vliv na stanovení má i počet nezaopatřených dětí. Základní částka pro jednotlivce již od uvedeného roku 2012 činí 3 410 Kč za měsíc. Pro další dospělé osoby v téže domácnosti je to méně, konkrétně 2 830 Kč.
V případě nezaopatřených dětí tato minimální částka vzrůstá. Závisí na věku dětí. U těch do 6 let je to zvýšení o 1 740 Kč za měsíc. Žijí-li s vámi nezaopatřené děti ve věku mezi 6 až 15 let, částka se měsíčně navyšuje o 2 140 Kč za měsíc. Na nezaopatřené děti ve věku mezi 15 až 26 lety se částka životního minima navyšuje o 2 450 Kč za měsíc.
Dále pasáž z výše zmiňovaného zákona. Mimo dětí se k tzv. společně posuzovaným osobám řadí manželé nebo registrovaní partneři.
Dále to rovněž mohou být rodiče a děti nezletilé zaopatřené nebo zletilé, pokud tyto děti s rodiči užívají byt a nejsou posuzovány s jinými osobami.
Do této kategorie spadají rovněž osoby společně užívající byt, pokud tyto neprokáží, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby.
Společně posuzovanými osobami jsou i osoby, které se přechodně, z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních, pracovních nebo výkonu dobrovolnické služby zdržují mimo byt, který užívají k bydlení.
Co je existenční minimum
Pokud však zároveň nepracujete, vzniká vám nárok pouze na tzv. existenční minimum, které bylo zavedeno tuzemskou legislativou v roce 2006. To je definováno jako minimální částka, která je, jak už vyplývá z názvu, nutná pro existenci. Znamená to v podstatě tolik, že existenční minimum definuje částku, která je naprosto nezbytná k tomu, aby za současných podmínek člověk ve společnosti přežil.
Funguje tak v podstatě jako motivační prvek k tomu, aby se každý do pracovního procesu zapojil a jeho hlavním zdrojem příjmů nebyly pouze sociální dávky. Existenční minimum představuje zhruba o třetinu nižší částku než to životní, jeho výše v roce 2018 dosahuje 2 200 Kč. Ani sem se potom nepromítají náklady na bydlení.
Existenční minimum se však v některých případech aplikovat nedá. Týká se to zejména nezaopatřených dětí, dále invalidních (pouze třetí stupeň) a starobních důchodců a u osob nad 68 let věku.
